Autor: P. Václav Fojtík | Archidioecesis Olomucensis
Zdroj: © Mateřskou řečí | Májové úvahy nad evangelijními slovy Panny Marie | 2026
Datum napsání:
30.05.2026
Zamyšlení na 30. května
Naslouchání hlasu modlící se Matky
V této májové úvaze probouzíme fantazii a pohlížíme na sebe sama jako na děti sedící na klíně Panny Marie. Ona je Trůnem moudrosti a Matka dobré rady. Začínáme naslouchat slovům, kterým možná ještě jako velmi malé děti nerozumíme, ale něžný hlas Matky dobře vnímáme. Je nám u ní dobře, cítíme se v bezpečí. Zvlášť nás těší, když její hlas najednou získává jakousi vážnost a každé její slovo zní mocně jako úder kladiva. To se Matka Boží a Matka naše modlí. Volá k Bohu, svému Pánu v dokonalé oddanosti jako jeho věrná služebnice. Během tohoto jejího rozhovoru ani nedutáme, víme, že Bůh jejímu hlasu naslouchá s největším zalíbením - stejně jako my - jako dítě na matčině klíně. (Žl 131,2)Je to vynikající škola zbožnosti pro každé dítě - u rodičů, prarodičů, kmotrů, strýců a tetiček, kteří se spolu s dětmi modlí.
Krásný příběh o vlivu modlitby nacházíme v Kvítcích sv. Františka: Pan Bernard z Assisi patřil mezi nejurozenější, nejbohatší a nejmoudřejší muže ve městě. Když viděl (Františkovo) naprosté pohrdání světem a takovou trpělivost vůči urážkám, začal o tom přemítat: Ačkoli byl František po dva roky stále jen ponižován a vystaven všelikému pohrdání, zdál se čím dál vyrovnanější a trpělivější. Pan Bernard o tom v duchu rozvažoval a usoudil: „Je nemyslitelné, že by tento člověk neměl nějakou zvláštní milost u Boha.“ Pozval ho tedy k sobě na večeři a nabídl mu nocleh. Svatý František pozvání přijal, povečeřel s ním a zůstal i přes noc. Tehdy si pan Bernard v duchu předsevzal, že bude pozorovat jeho svatost. Proto mu dal připravit lůžko u sebe v pokoji, kde po celou noc hořela svítilna.
Svatý František chtěl zakrýt svou svatost, takže jakmile vešel do pokoje, vrhl se na lůžko a předstíral, že spí. Pan Bernard se po chvíli rovněž uložil ke spánku, a jen co si lehl, začal silně chrápat, jako by upadl do hlubokého spánku. Svatý František opravdu uvěřil, že pan Bernard spí, takže potichu vstal a začal se modlit.
Pozvedal své oči i dlaně k nebi a s velkou zbožností a horlivostí stále jen šeptal: „Můj Bože, mé všecko“, nic jiného. Opakoval tato slova až do svítání, přičemž proléval potoky slz… Pan Bernard bedlivě sledoval Františkovo zbožné počínání ve světle lampy. A když pak vroucně rozjímal nad jeho slovy, dotkl se ho Duch Svatý: Pocítil vnuknutí, aby změnil svůj život. Pročež si hned zrána zavolal svatého Františka a řekl mu: „Bratře Františku, ve svém srdci jsem si předsevzal, že opustím svět a budu tě následovat ve všem, co mi přikážeš.“
Matko nejčistší, Maria, oroduj za nás!
